CENTRAL EUROPEAN MUSIC AGENCY

 

 
 
- 2010 -

- 2009 -

- 2008 -

- 2007 -

- 2006 -

- 2005 -

- 2004 -

- 2003 -

- 2002 -

- 2001 -
www.concentus-moraviae.cz
 CONCENTUS MORAVIAE 2002
Morava a Vídeň v období baroka a klasicismu
Concentus Moraviae 2002 představuje dosud ojedinělý pokus, hudební život určité dějinné epochy na území Moravy nejenom zmapovat, nýbrž současně i - v novějších dějinách zničené - kulturní souvislosti rekonstruovat. Ve stínu turistického magnetu Prahy a odděleny od někdejší "zemské matky" Vídně státní hranicí, netěší se dosud poklady Moravy zájmu, jaký by zasloužily. Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae je v roce 2002 zcela zaměřen na objevování hudební a architektonické minulosti tohoto území i jeho historických dějů. 13 moravských měst dává k dispozici své nejmarkantnější historické stavby a nechává za podpory šlechtických rodů - které dnes stejně jako v minulosti mají k těmto požehnaným krajinám vztah - zaznít ve více než třech desítkách koncertů, právě oněm dílům, která zde kdysi na objednávku vznikla, byla uložena do archivů a jejich existence se zaregistrovala a hlavně se tu hrála. Poněvadž obzvláště po bitvě na Bílé hoře se Morava dostala zcela pod vliv Vídně a naopak nejlepší moravští tvůrci hudebních nástrojů, skladatelé i hudebníci se ocitli v silovém poli neobyčejně přitažlivého habsburského magnetu, měla by v těsné spolupráci s rakouskými institucemi být obnovena právě ta kulturní jednota, jež během novějších dějin tak citelně utrpěla. Vějíř moravských pořadatelů obohatí tento rok vedle habsburské stolice Vídně i dolnorakouský zámek Riegersburg, čímž bude symbolicky možné na tradici dávné vzájemnosti moravských a rakouských šlechtických rodů znovunavázat.

Festival se bude odehrávat výlučně v obzvláštně krásných historických prostorách - od morbidního půvabu dittrichštejnské hrobky pod zámkem v Mikulově, přes Santiniho hvězdicové, barokně avantgardistické řešení kostela ve Žďáře nad Sázavou (pod ochranou UNESCO) až po jedinečný moravský příklad barokní židovské zdobnosti v synagoze z roku 1700 v Třebíči. Neobyčejně živá komunikace s Prahou, Vídní či přes císařskou rodinu též s Itálií a v neposlední řadě i strategicky příznivá poloha historického regionu - jemuž se při cestě z Východu na Západ a ze Severu na Jih nemohl nikdo vyhnout - způsobily, že hudební dějiny Moravy svým významem hranice země daleko přesahují. Nejenom velikáni hudebních dějin od Palestriny přes Fuxe a Carissimiho po Pergolesiho, od Händela přes Glucka, Wagenseila či Haydna po Salieriho a Mozarta dodávají sbírkám dvorních kapel, klášterů a kostelů lesk, ale jsou to i rarity - v nichž se jedinečným způsobem odrážejí významné události evropských dějin - co podněcuje a uspokojuje srdce objevitele. Bude se zajisté jednat o malé dramaturgické lahůdky, jestliže přímo na autentickém místě ve Slavkově zazní na kladívkovém křídle hudební popis Bitvy tří císařů od G. Riegera anebo když v písni o princi Evženovi Savoyském a v opeře o zlém soldátu pruském Landeborkovi, uslyšíme ozvěnu tureckých či pruských vojen.

V inventářích velkých moravských sbírek, v archivech augustiniánského řádu a v kostele svatého Jakuba v Brně anebo v haukvitzovském archivu v Náměšti nad Oslavou či ve fondu arcibiskupa Carla Liechtensteina-Castelcorna v Kroměříži - největší a nejvýznamnější sbírce z druhé poloviny 17. století ve střední Evropě - se dá číst jako v protokolech vídeňského dvorského života. Jména jako Ebner, Sances, Poglietti, Fux, Caldara, Haydn, Mozart a Beethoven svědčí o pozorném sledování a vnímání nejnovějších hudebních proudů z hlavního města na Dunaji. Vedle toho je ale možno najít doklady ryze české hudební kultury: Sacra et litaniae Adama Michny z Otradovic z poloviny 17. století, skordaturské sonáty pražského skladatele Vojty z Biberovy doby, bezpočet Brixiho, Vaňhalových, Vranitzkého, Štepánových a Kramářových děl z 18. století, nemluvě o půvabných žesťových adaptacích opery augustiniána Sedláře z počátku 19. století. Některé sbírky obsahují mimoto autografy a tisky, které není možné najít nikde jinde. Do těchto patří slavná "Sonata rappresentativa" se svým napodobováním zvířat, "uprchlého bobra", jak na adresu - z Kroměříže náhle zmizelého - houslového virtuóza poznamenává rozzlobený kníže Liechtenstein-Castelcorno, řada baletů a sonát vídeňského dvorního skladatele J. H. Schmelzera - mezi nimi málo známá serenáda "Herkules a Onfale" - či popis potopy v Carissimiho skladbě Oratorium Diluvium mundi. Za zmínku zajisté stojí i sbírka Beethovenova žáka, arcivévody Rudolfa.

Poněvadž se kromě klášterních sbírek otevřou i šlechtické archívy, je nabíledni, že rody, jejichž vztahy k Moravě jsou ještě živé, se budou na festivalu spolupodílet. Jestliže si přitom rodina Haukvitzů vzpomene na svého předka Jindřicha Viléma - velkého sběratele Gluckových oper a oratorií a jednoho z pionýrů znovuoživování Händelova díla ve střední Evropě - pak není takové ohlížení žádným naivním zbožňováním aristokracie; spíše odrážejí dějiny tohoto konkrétního rodu všeobecné, ambivalentní lidské dějiny v celé jejich křehkosti a rozporuplnosti. Rovněž jiná velká jména moravských dějin, Liechtensteinové, Dittrichsteinové, Kinští, Collaltové, Menzdorff-Pouillyové, Rottalové, Salmové či Questenbergové podléhají těmto dějinným vlnám, které je přibližují a zase vzdalují. Určitě se jednou stane i tento festival, který je před námi, částí dějinného toku a to i dávno potom, co zvuky basetových rohů, kladívkových klavírů, barokních houslí, trubek i harf již mezi klášterními zdmi a zámeckými zahradami doznějí.

Barbara Maria Willidramaturg festivalu
 
Copyright (c) CEMA | Design by Aluminium